Upcyklace textilu

O mně

Jmenuji se Petra Nedbálková a žiji v Ostravě.

Celý život mně provází láska k přírodě a věčné přemýšlení o smyslu existence. Jako malá jsem se ráda dlouhé hodiny toulala po okolí naší vesnice. Pozorovala, naslouchala, zkoumala, obdivovala a dokonce i povídala se vším, co bylo kolem mně. Často jsem byla v úžasu nad krásou a děním v přírodě. Mnohdy jsem přišla domů celá promočená, prokřehlá a hladová, ale šťastná a naplněná. Což se ale nesetkávalo s pochopením mojí mamky, která se o mě bála. Taky jsem ráda četla a hloubala do hloubky o nesmrtelnosti brouka 🙂 Ano, hledala jsem ve všem nějaký smysl. Přemýšlela jsem o smyslu života, o štěstí, o nespravedlnosti, o lásce, o smrti, o lidech, o Bohu. Prostě o tom, kdo to všechno vymyslel, proč zrovna takhle, k čemu to je a co bude dál.

Od té doby uběhlo už pár let pokusů a omylů, zkušeností, smutků, radostí, setkání, loučení, zaměstnání, smyslů i nesmyslů. Párkrát jsem si sáhla na dno. Ale vždy jsem povstala jako fénix z popela. Zraněná, ale posilněná.

Jedním takovým dnem jsem si procházela před nedávnem, v letech 2010 až 2015. Řešila jsem zdravotní a rodinné záležitosti. Stranila jsem se lidí a přilnula více k Zemi – k věčné, živé, moudré a vždy dokonale fungující. Přilnula jsem k přírodě – k bytostem, které žijí v přítomném okamžiku a které zákeřně neublíží. Přilnula jsem k Bohu – věčnému zdroji lásky, pochopení a přijetí. Začala jsem přijímat a milovat samu sebe. Paradoxně mě tyhle problémy přivedly zpět k přírodě, dlouhým procházkám, úžasu nad stvořením, přemýšlením o příčinách a následcích. A o tom, jakou v tom všem hraji roli já.

A tak jsem se začala zamýšlet nad svým vlastním přístupem k životu, lidem, přírodě a vůbec planetě Zemi. Proč jsou věci tak, jak jsou. Proč je dělám jako všichni ostatní bez přemýšlení a bez ptaní. Jestli to jde dělat jinak. Začala jsem pátrat do hloubky. Co jsem zjistila, se mi vůbec nelíbilo. Začala jsem propadat smutku a zoufalství nad tím, jak lidstvo funguje. Viděla jsem i svůj vlastní podíl na tomto konání, na tom vykořisťování druhých lidí a přírody. Na drancování zdrojů, které jsou omezené. S tím poznáním a sebezpytováním přišlo i odhodlání změnit se. Přírodu mám ráda od dětství, ale tehdy jsem ucítila hlubokou lásku a úctu k matce Zemi. Tahle Láska je můj hlavní motivátor pro mnoho činností, které dělám. A byla prvním impulsem, proč začít uplatňovat Zero Waste ve svém životě.

Ve stejné době jsem taky začala šít na stroji a jedny z prvních výrobků byly pytlíky na nakupování pečiva, ovoce a zeleniny. Upcycling textilu byl pro mě jasná volba. Když jsem totiž zjišťovala pozadí textilního průmyslu, od pěstování bavlny, zpracování, barvení až po konečný výrobek, a jeho dopad na životní prostředí, tak jsem viděla čtyři možnosti – bio bavlna, len, konopí nebo upcyklace oděvů.

A rozhodla jsem se.

Rozhodla jsem se pro zodpovědný přístup k životu a k planetě Zemi. Chci, aby mi moje práce dávala smysl, byla v souladu s mým rozhodnutím a byla udržitelná. Proto jsem zvolila upcyklaci a vše tvořím tak, abych měla co nejmenší odpad a tím i snížila dopad své činnosti na životní prostředí. Textilní průmysl je jeden z nejšpinavějších průmyslů na světe. Ročně se v České republice vyhodí 200 tisíc tun textilního odpadu. Je to důsledek konzumní společnosti. Chci alespoň trochu přispět ke změně smýšlení o způsobu chování a textilním odpadu. Chci ukázat, že i z odpadu lze ještě vytvořit pěkné, designové a užitečné předměty denní potřeby. Mnoho textilu totiž ještě není při vyhození na konci svého životního cyklu a mohou dostat ještě nový účel a velmi originální formu. Proto vznikla moje značka Recyklátor.